Vědecké výzkumy zabývající se kundaliní jógou a jejich výsledky

Cukrovka druhého typu - diabetes mellitus

Vzniká především jako důsledek životního stylu a to po 40. roce věku. Cvičení jógy vede ke zlepšení schopnosti uvědomovat si své tělo a mysl (zároveň, přitom i odděleně) a zacházet se stresem. To má za následek celý řetězec pozitivních dopadů včetně nových zdravějších návyků, vyhýbání se nezdravým zvykům, zlepšení spánku, vyrovnaný neuroendokrinní stav, zlepšení metabolismu a sníženou zánětlivost. 

Z výzkumů vyplývá, že stres by mohl být podstatným spouštěčem cukrovky, a proto by relaxační techniky - takové, které jóga obsahuje, - mohly být podstatným doplňkem změn životního stylu

Prokázalo se, že pacientům s cukrovkou druhého typu se po cvičení jógy normalizovaly metabolické funkce, díky čemuž se jim zvýšila citlivost na inzulín, snášenlivost glukózy a zlepšil se u nich lipidový profil. Z dalších dat také vyplývá, že u některých lidí jóga snižuje oxidační stres a vysoký krevní tlak; zelpšuje činnost plic, autonomní funkce, náladu, spánek a kvalitu života - a navíc také snižuje nutnost braní léků souvisejících s diabetes 2. typu.

Pilotní studie, která se zabývala vyloženě kundaliní jógou, indikovala, že lidé, kteří se léčí s cukrovkou, po praktikování KJ (jednalo se o osmitýdenní program) vnímali zlepšení kvality svého života, duchovního pocitu pohody a zejména se jim zlepšila nálada, schopnost nakládat se stresem a schopnost odpočívat. 

Postupem času vzniká více studií, které prokazují, že jóga může mít pozitivní dopad na cukrovku. Indický výzkum, který proběhl v roce 2015, prokázal, že lidé středního věku trpící cukrovkou dosáhli pomocí jógy snížení hladiny krevního cukru. Hladina krevního cukru se snížela i u kontrolní skupiny, což dokazuje, že jóga funguje i jako prevence. Navíc existují důvody se domnívat, že jóga omlazuje nebo regeneruje beta buňky ve slinivce, což může normalizovat produkci inzulínu. 

Zdroj: https://kundaliniresearchinstitute.org/en/yoga-for-type-2-diabetes-scientific-rationale-and-clinical-research-evidence-2/